Tvůj krvavej Valentýn                                                            zpět

Stejně jako Afrodite běžíc na pomoc svému Adónisovy i ona obarvila plátky růží doruda. Ležela mezi nimi nahá. Hladily ji. Ale to ona necítila. Na zemi vedle postele ležel mohutný svícen. Ach, jak to ruplo když se dotkl poprvé její hlavy. Ach, ten zvuk. Ten hrozný zvuk. Seděl jsem opřený o zeď a koukal na ni. Tak krásná. Tichá. Ten nádherný kontrast jejího nahého hedvábného těla, bílého povlečení a temně rudých plátků růží. Strop byl jak temné nebe. Stěny hladké, bílé. Jen porůznu byly ve světle křišťálového lustru narušeny fleky rudé barvy. Stejně jako její svatební šaty, které se válely vedle postele, na místě kam jsem je zahodil, když jsem je z ní strhnul. Překvapivě barevná kombinace. Stejně tak překvapivá jako když jsem do ní před několika málo hodinami několikrát pronikl a bělostné prostěradlo pokryl nachově rudý pakotouč. Vchod do její zahrady nevinnosti se navždy otevřel a já pak polibky ochutnával, okusoval plátky toho rudého květu. Byla jako spanilá růže a já přemýšlel čím svůj úkol provedu „Nůžky na růže BERGER - Speciální nůžky pro pěstitele růží;“ napadaly mě slogany prodejních letáků „Při každém sestřihnutí drží stvol ve speciálních čelistech, které jsou připevněny na čepelích nůžek. Tento systém nám umožňuje sklízet tyto rostliny jednou rukou, aniž bychom se poškrábali nebo popíchali,“ - jak tragikomické pokud si představím, že jde o ní. Stačil na to ten svícen, několik ran a její láska skončila na posteli, kdesi v zapadákově v novomanželském apartmánu s proraženou hlavou. Pak se ještě chvíli škubala v posmrtné křeči. Možná až příliš pozdě jsem si uvědomil, že jsem k ní něco cítil. Přesunul jsem se po koberci ode zdi k posteli. Její vlasy padaly z lože dolů jako dlouhý vodopád. Slepené krví. Jako když nahoře v horách šelma prokousne hrdlo lani a nechá ji vykrvácet do pramene. Vzal jsem je do dlaní a přivoněl. Opojná vůně. Začala se mi z ní motat hlava, ale chtěl jsem stále a stále víc avšak byl čas jít byl jsem profesionál. V klidu jsem vstal, přešel do koupelny, v zrcadle jsem uviděl své nahé tělo pokryté zaschnutými cákanci její krve. Pustil jsem sprchu. Smyl jsem jí ze sebe. Její vůni. Její pot. Její lásku. Otřel jsem se, přešel do ložnice, oblékl se. Na stolek jsem položil doklady se jménem muže kterého si vzala. On bude mít v nejbližší době jistě co vysvětlovat. Naposledy jsem se na ni podíval. Mohl bych ji milovat. Zavřel jsem za sebou opatrně dveře, snad ze strachu, že bych ji vzbudil. Po schodech jsem sešel dolů do recepce, pousmál se na roztomilou recepční a přešel do hotelové restaurace. Oni již seděli u stolu. Chladní. Klidní. Přisedl jsem k nim. Muž se na mě beze slov podíval otázkou. Odpověděl jsem mu lehkým souhlasným pokývnutím hlavy při němž jsem lehce přivřel oči. Na stole přede mnou se objevila tučná obálka. Nevěřil jsem jim. Věřte taky někomu kdo si najme profesionálního vraha na vlastní dceru a naplánuje vraždu na svatbu, která byla vybrána na den sv. Valentýna a za celou dobu příprav nehne ani brvou, ani jednou náznakem neucukne. Nevěřil jsem jim, ale nechtěl jsem nadále setrvávat v jejich společnosti. Sebral jsem ze stolu obálku a vyšel z restaurace. Vstupní dveře se přede mnou otevřely a já vešel do tmy. Chladný vzduch mi vyhnal malou kapku slzy z oka.