POSSTA kapitola.01                                                                zpět

Tak sem se byl projit na poštu, v krátkosti co viděli mé intoxikované oči cestou tam a zpět: hromady lidských embryii válejících se po silnici; odporný bezdomovec sedící na bobku, opřený o zeď zchátralého domu, klacíkem šťourající do spermatickokrvavé kaluže, bandu cikánských výrostků jenž mi pod nohy házaly petardy; blonďatou slepici co si myslela svoje o sobě; buzerant v kovbojském klobouku a červené péřové bundě, jenž se usmíval jako kdyby měl v prdeli armádu venušinejch koulí; hromadnou sebevraždu v meziměstském autobusu; pohybový detektor, který otevřel dřevěná vrata honosné vily když jsem procházel kolem o kus dála rezavá vrzavá vrátka které jakýsi muž zavíral ručně; hromady kastrovaných štěkajících psů; dvojici opilců; plakát s teplym popumělcem; dvě strašný krávy z vedlejšího baráku venčící svý haranty na frekventovaným parkovišti rezavějících dopravních příšer. Za pár dnů tam pudu zase.

POSSTA kapitola.02
"další opruz!" zařvala bradavičnatá hlava a z bezzubých úst se vyvalil jedovatý nazelenalý dým a okamžitě začal leptat ochranné sklo přepážky. bába se uchechtla, na stěží bílé košili se ji na žlutém štítku stkvěl nápis, bylo to jméno. Gábina.
K přepážce nesměle přistoupil muž přede mnou.
"dej to sem!" zněl další diktát "hmm, tak se na to kouknem." předpotopní mašina sežrala lístek a diody začali propočítávat výsledek. na zeleném poškrábaném display se objevil nápis "URČEN K ELIMINACI!".
"tak poď a moc se necukej!" uchechtla se bába. ze stojanů na obouch stranách přepážky se bleskurychle vysunuly kostnaté pařáty potažené svraštělou slupkou kůže. chytly nebožáka za ramena, vyzvedly ho a začaly ho přitahovat k malému kulatému otvoru po pravé straně přepážky.
"to chce nějaký mazadlo, tam se nevejdu!" zavřeštěl muž.
"to se budeš divit," vyštěkla babizna "já ti dám lubrikant sráči."
Pařáty mistrně vtlačily muže do otvoru velikosti ucha jehly. z druhé strany začala vytékat krvavá pasta do připravené nádoby. posledni kapka kaše dopadala opravdu velmi velmi dlouho.
"kurva měl sem jít k jinýmu vokýnku." pomyslel sem si jen tak pro sebe. mohl jsem si si to dovolit, firewall mých myšlenek byl čerstě updatován.
naplněnou pixlu bába zakryla víkem a zkušenou rukou orazítkovala dvojúderem a přesunula k hromadě dalších nádob.
"další vopruz!" ozvalo se.
přistoupil sem k přepážce.
"dobrý den, tady mam tyhle složenky." koule sem měl v tu chvíly asi jako semínko jahody.
"ukaž smrade," vyrvala mi tučná ruka papíry z ruky skrz samoopravovací sklo.
"podpis a hni sebou!" poručila a předhodila mi dokument o Převzetíapředání. poslechl sem. proč taky ne šel sem si pro prachy. bravurně sem vymrskl na papír svůj kaligráfek.
"tady máš a táhni mi z vočí!" shrábl jsem bankovky, otočil se do tváří z kterých skapával pot. nadzvedl sem levé obočí a pravý koutek úst, zatáhl za dveře a vyšel z pošty do mrazu.

POSSTA kapitola.03
No tak to bylo úplně o ničem.

POSSTA kapitola.04
Tý krvavý stopy, která se táhla chodníkem, jsem si všiml až když už sem v ní nějakou dobu pochodoval. Ležela tam na zemi svíjela se v křečích , strašně řvala a tak krev ji stříkala z rodidel. Potrat v přímym přenosu. Za bílého dne. Na ulici. V Kutný Hoře. Celkem šok. Na chvilku jsem zaváhal, to se přiznám. To zaváhání by se možná dalo i popsat jako spasitelskej syndrom. Mám ji pomoct? Sem snad mesiáš? Sám sem si hned odpověděl, a probudil toho malýho hnusnýho ignoaroganta, toho cynickýho sluhu. Ne, fotbalistům taky nebudu pomáhat uklízet sníh z jejich hřiště. Vyřízeno, já mám svůj cíl. Jdu na posstu. Tak sem ji na hlavu nešlápl. Znám ten zvuk. Pěkně by to ruplo. Taky se přiznám, že zbytek cesty sem na to musel myslet. Svět je tak krásný. Hle můj vytyčený cíl. Byla to ona. Konečně. Budova possty, centrála hnusu, království balíků. Ty balíku! Heh, dvojtečkazávorka. Nic sem klasicky neočekával, ale opět mě překvapila. No to byla rána, ještě teď se budu koupat v savu. Smrad! Ale krutej. Dvě fronty téměř plný cikánů. Nemám rád jejich "styl". V pantoflích? V tomhle počasí? Normál asi a k tomu bílí promočený, zablácený nebo posraný fusekle, ta "žena" myslí prdelí. Dvacet minut v tomhle. Adrenalin stoupal a pracovní tempo pracovnice za přepážkou brutálně klesalo, opřel jsem se o sloup a usnul, nebo omdlel, teď nevim. Zbytek je jen snová vize, pilot armády české republiky (té profesionální - checht, dvojtečkazávorka) rozepnul kalhoty a vrazil ho tomu dědovy co zdržoval do zadku. Krása! Kolem vykvetly lilie. Zavoněl cypřišek. Pilot pígloval dědka brutálnim tempem. Kolibřík je amatér. A ta slečna v rudym tričku za přapážkou dokázala, že může ještě zpomalit, nezastavila se to ne, jen prostě ještě zvolnila. Vytáhl sem karty a třikrát se porazil v kanastě, co na tom, že můj baliček je jen s dvaatřiceti kartama. Pak sem zase usnul, nebo omdlel. Nasadil jsem si helmu s chráničem a začal jen tak z nudy mlátit ty lidi kolem obuškem. Najednou se do ticha zaříznul uši rvoucí řev. Vchodový dveře se začali pomalu otevírat. Píp, a helle přišla mi SMS. Plazila se po zemi a tlačila do dveří, řvala bolestí a za sebou nechávala krvavou stopu. Lidé vyděšeně ustupovaly před krví která se rozlývala sálem nebo sádlem. Ta v těch pantoflích ne. Už byli i od krve. Ty fusekle. Vrátil jsem pohled na display. Přečetl, smazal, vykročil a na tu hlavu šlápl. Pěkně to ruplo. Těsně před došlapem jsem možná zahlédl v pohledu záblesk díků. Blbost, nejsem spasitel. Lidé přede mnou znechuceně ustupovaly. Došel sem k přepážce, zaplatil a odešel. Krev sem venku neutřel do sněhu jak by se dalo čekat, i když ta barevná kombinace by byla úžasná Van Goghu. Vincente vole. Příroda se neustále obnovuje. Doma sem ji z boty slíznul a během aktu ejakuloval. Zapnul sem winamp, pustil BiLE - you cant love this (part iv) a nahodil Word deBilův.

POSSTA kapitola.05
Sluneční světlo mi vypalovalo oči, ptáci řvali, tráva se zazelenala a na Lorčáku přistáli dvě labutě. Město bylo tiché a klidné, jako po vymření. Vešel sem na posstu a do plechoveho koryta hodil tomu typovy složenku a občanku. Podepsal, sebral a odešel. Nebyla tam ani noha. V trafice si koupil krabičku jedu. Rozdělal, zapálil. Na Lorčáku plavali dvě labutě. Vrátil sem se zpátky do své světla prosté kobky.

nePOSSTA kapitola.06 (20.02.2006)
Sluníčko vysunulo krovky a mě čekala další cesta na posstu. Přiznám, že mě ranní vzduch (bylo teprve 12:15) v kombinaci s první ranní cigaretou, nemile napráskal dýchací laloky. Inu, zapnul jsem firewall na filtrovaní okolních zvuků a nahodil nezbytné aplikace pro klidný průchod davy lidí. Je sice k pousmání, používat tyto bojové podprogramy v Kutný Hoře, ale co, mám rád svůj klid. Blížící se spojovací ulice mě ovšem mírně vystrašila. Cedule jakože zákaz vjezdu, práce na silnici byli neklamným znamením, že třeba neprojdu a budu to muset vzít sakra velkým obloukem. Naštěstí v ulici měla zvukovou zkoušku známá industriální skupina Einsturzende Neubauten, bagrovo rypadlo drželo hlavní rytmickou složku, FM Einheit se opíral o pneumatickou sbíječku, N.U. Unru se opíral o FM Einheita a pokuřoval, o špičku cigarety se opíral démon kouře. Vypnul jsem filtraci okolních hluků a zastavil jsem se na dvě písně. Celkem jim to šlapalo. Během druhého tracku z maringotky vyběhl Blixa a lámanou češtinou řval na band něco ve stylu refrému, co ve finále vyznělo jako „Polosz nazdroj deme na žvanec!“. Nahodil jsem filtrátor a pokračoval jsem dál.
Ta zastávka byla chyba, zjistil jsem vzápětí. Chlápek v ramenou 3x já si to valí přímo na mě. Chjo, asi mě bude přesvědčovat, že mu mám poradit. Pomalu jsem začal vypínat běžící podprogramy. Servomotory řvaly v agonii, překvapené předčasným shutdownem. Bovdeny se napnuli a moje pohybující se bytost zastavila. Chlápek domluvil přesně ve chvíli kdy se vypnula filtrace okolních zvuků takže jsem musel dekódovat z delay, nevýhoda toho je, že chvilku na typa čumíte a mlčíte. On čumí na vás a čeká. Tak jsme tak chvilku prostě čuměli jeden na druhého.
„Kde je tady prosím vás, městský úřad? Lidka říkali, nebo tak nějak….“ Ukázal jsem na budovu 20 metrů vedle nás (je tam samojediná).
„Myslíte tu béžovou?“ (sledujte to klišé)
„Ano.“
„Děkuji.“
„Není zač.“
Už nemělo cenu nahazovat aplikaci. Stejně jsem si v tu chvíli uvědomil, že nejdu na posstu, ale na prcák. Fádní nuda, klasická jednou-měsíčková konverzace. Vtipná poznámka, že jsem si hrál na Římana Lazariuse a 14 dní se flákal s chřipko-anginou zůstala nepochopena a byla mi doporučena v takových případech konzumace kysaného zelí, jenž obsahuje více vitamínu C než nějakej ten pomeranč. Co je mi do zelí. Nelezte mi do zelí. Jdu domů. Neubateni už zase zkoušeli. Démon kouře se opíral o FM Einheita jemuž pokuřoval N.U. Unru a Blixa na ně řval ať si naladěj ty kladiva. Práskl jsem si cigáro, pak jsem práskl sebe a prásknul sebou na postel. Jdu nahodit Word ať si můžete přečíst co sem to za magora.