Třiaosmdesátý list - N3-69/52.04                                           zpět


Vyzíváš mě, abych ti popsal jednotlivé své dny, a to v celém jejich průběhu. Máš o mně dobré mínění, jestliže soudíš, že v nich není nic, co bych před tebou skrýval. Zajisté je třeba žít tak, jako by se na nás díval někdo druhý, a přemýšlet tak, jako by někdo mohl nahlížet až do nejhlubších záhybů naší mysli. Ve skutečnosti tomu tak je. Neboť co prospěje uchovávat nějaké tajemství před člověkem, když v matrix nezůstane nic skryto? To je přítomno v našem vědomí a vstupuje do našeho myšlení - vstupuje, aby se jednou mohlo vzdálit. Udělám tedy to, k čemu mě vyzíváš, a rád ti vypíši, co dělám a v jakém pořadí. Hned se začnu pozorovat a večer přehlédnu, jak jsem strávil celý den. Je to neobyčejně užitečné. Proto jsme oba možná stejně nedokonalí jako lidé, že se nedíváme zpět na svůj život. Přemýšlíme jen o tom, co budeme dělat. A přece rada pro budoucnost vyplívá z minulosti.

ALT - CTRL – DEL

Procesy - 25

Fyzická paměť (kB)
Celkem – 392688,
K dispozici – 251776
Mezipaměť systému – 283664

Paměř jádra (kB)
Celkem – 28480
Stránkováno – 18528
Nestránkováno – 9952

Využití paměti (kB)
Celkem - 106316
Mez – 866784
Špička – 400072

Využití CPU
0-2-4%

Dnešní můj den byl úplný. Nikdo mi z koordinátů 69,52,04, nic nevymazal, ani se nepokoušel. Celý byl rozdělen mezi bázi. Třídil jsem data. Pak chvilka spánku. Znáš můj obyčej: povoluji si krátký spánek, kdy takřka vypínám. Zvyk lidí, spánek po jídle ovšem z jasných důvodu provozovat nemůžu. Ovšem stačí mi přestat "bdít". Někdy jsem si vědom, že jsem "spal", jindy to jen tuším. Pojednou ke mně pronikl vřeštivý křik. Neohrozil však mé přemýšlení, ba ani je nepřerušil. Snáším hluk velmi trpělivě. Množství slévajících se hlasů vnímám stejně jako kyberprostorový příboj, nebo jako vítr, který bičuje bázi, nebo jiný zvuk postrádající smysl.

RESET.